Aktuality
Řád menších bratří konventuálů (minoritů) je rodinou synů sv. Františka realizující ideály, které náš otec popsal. Františkánská spiritualita, zachovávaná naším řádem v průběhu století, je zvláště otevřená působení Božího Ducha, což vede k lásce k Ježíši Ukřižovanému, který je přítomen v druhém člověku, a k radostné službě všem potřebným.
Charakteristickým znakem, který nám dal náš zakladatel, je hluboká úcta k Marii Neposkvrněné, a také věrnost papeži a katolické církvi. Hlavním cílem je budování Božího království na zemi, realizované skrze život podle evangelijních rad a široce vedenou evangelizaci. Společenství vykonávají různé formy pastorace, angažují se v charitativní práci, v práci vědecké a vydavatelské v naší zemi, za hranicemi i na jiných kontinentech.
Podstatou naší spirituality jsou:
Pokoj a dobro
Chudoba
Radost
Prostota
Pokora
U sv. Pavla čteme: „Znáte přece milost našeho Pána Ježíše Krista: on, ačkoli bohatý, stal se pro vás chudým, abyste vy zbohatli z jeho chudoby. Přitom vám dávám radu, neboť vám to bude k užitku. Začali jste to už dříve, minulý rok, nejen dělat, ale i dělat ochotně. Teď tedy doveďte to dílo ke konci, aby té ochotné vůli také odpovídal vykonaný skutek - ovšem podle vašich možností" (2 Kor 8,9-11).
Slavnost Zvěstování Páně slavíme devět měsíců před slavností Narození Páně (25. prosince). Připomínáme si tajemství Vtělení Božího Syna, počátek naší spásy. Naše myšlenky putují do Nazareta v Galileji. Anděl Gabriel oslovuje Pannu Marii a říká: "buď zdráva, Milostiplná, Pán s Tebou" (Lk 1,28).
Sv. Josef patří po Panně Marii mezi nejoblíbenější světce. Jeho svátek se začal slavit nejprve na Východě už v 4. století v klášteře sv. Sáby u Jeruzaléma a na Západě v 8. století.
Pokoj a dobro - toto františkánské zvolání přetrvalo mnoho staletí. Svůj pramen má v postoji sv. Františka a je formou následování Zakladatele v každodenním životě skrze jeho bratry.
Sv. František se radoval, když slyšel, že jeho synové dávají příklad svatosti. Vždy, když se dozvěděl dobré zprávy o svých synech, v duchu se radoval a říkal: „Pane, posvětiteli a vůdce ubohých, děkuji ti za to, že jsi mě potěšil zprávou o mých bratrech.“
Kdo by dokázal popsat blaženost, jakou František zažíval, když rozjímal ve stvoření o moudrosti Stvořitele, o Jeho moci a dobrotě. Čerpal podivnou a nevyslovitelnou radost, když se díval na slunce, když pozoroval měsíc, hvězdy a celá nebesa. Ó, prostá zbožnosti, ó, zbožná prostoto!
Ze světa